Autor článku si klade zásadní otázky, zda má vůbec práce vojenského duchovního budoucnost a zda se s touto kategoriální pastorací i nadále počítá. Dále se zamýšlí nad smysluplností konkrétních činností vojenských duchovních a předkládá veřejnosti to, jak a co pokládají sami vojenští kaplani za podstatu své činnosti v budoucnosti.
Zjednodušeně lze předložit základní odpověď na uvedené otázky: minimálně církve samotné budoucnost služby duchovních v našich armádách nejen předpokládají, ale i podporují. Vojenští kaplani si ani sami nedokážou představit, že by tato služba, je jíž tradice sahá do nejstarší minulosti našich národů, neměla pokračovat. I když tato služba byla v rámci České republiky znovuobnovena tzv. odspodu, tedy z touhy a přání samotné armády, a naopak na Slovensku díky mezinárodním smlouvám tzv. z vrchu, nelze si ani jednoznačně představit, že by v kterékoliv naší zemi tato služba skončila. Není ovšem jisté, v jaké přesné podobě budou jednotliví duchovní působit, neboť před samotnými církvemi stojí mnohé výzvy, které je potřeba nejprve pojmenovat a následně hledat jejich řešení, aby se služba duchovních v armádě nestala pouhým odkladištěm ať již nepotřebných duchovních či těch, kteří mají zájem pouze o dobře placené místo. Autor článku využil ke zpracování tohoto tématu výsledků ankety, kterou uskutečnil mezi vojenskými kaplany, a tedy svými kolegy. K tomu připojil konkrétní body, které by podle něho měla i sama duchovní služba Armády České republiky a Ozbrojených sil Slovenské republiky do budoucna reflektovat a rozvíjet. T
ento článek navazuje na text v Theologia vitae v ročníku 2024, který představil vlastní práci vojenských duchovních s přehledem povinností a úkolů, které vojenští kaplani plní.
Klíčová slova: vojenský kaplan, kategoriální pastorace, duchovní služba, anketa, mod litba, bohoslužba, vztahy, duchovní potřeby, 21. století.