Ústředním bodem v diskusích o roli žen v církevním životě jsou výklady Pavlových listů. Jelikož Pavel ve svých spisech zmiňuje stvoření, někteří tvrdí, že podpůrná (tj. ne vedoucí) role ženy je zakotvena v samotném „řádu stvoření“. Tento článek vychází z předpokladu, že tento závěr je důsledkem chybné metodologie, která „včítá“ Pavla zpět do Genesis, aniž by četla Genesis do Pavla. V souvislosti s Heimerdingerovou studií o upřednostnění v hebrejském vyprávění („foregrounding“) a poetickými posuny v Genesis 1–3 tvrdí ten to článek, že uvedené kapitoly staví do popředí následující body: muži i ženy jsou stvo řeni k obrazu Božímu, a proto jsou rovnocenně obdařeni autoritou; muži a ženy se liší, ale nacházejí naplnění ve vzájemné provázanosti a jednotě; pád přináší prokletí, které narušuje toto partnerství, ale nerozvrací ho navždy. Článek navrhuje revizi interpretace klíčových Pavlových textů (1K 11,7–12; Ef 5,21–33; 1Tm 2,11–15) a několika interpretačních parametrů založených na antropologických tvrzeních z Genesis 1–3. Výsledkem čtení Genesis společně s Pavlovými spisy je pohled na muže a ženy, v němž hlavními paradigmaty jsou sdílené vedení a vzájemná provázanost.