Překládání Bible v teorii a praxi
(Jiří Hedánek)
Autor nabízí praktické zjednodušení pojmu ‚význam‘ do tří vrstev: význam slov, vět a textu. Komunikační řetězec s touto perspektivou rozpracovává na situaci Božího slova. Vychází z Iz 55,11, že Bůh své slovo posílá za nějakým účelem. V této komunikační situaci analyzuje podíly jednotlivých participantů se zřetelem k tomu, že Boží slovo je živé (Žd 4,12). Dále se na úrovni větného významu soustředí na sémantický aspekt překladu inspirovaného textu. Takto nastíněná teoretická báze poskytuje východisko pro formulaci praktických principů. Zvláště aktuální při překládání Bible se jeví několik aspektů významu textu. Propozice a větný význam autor pomíjí a u významů slov se zabývá hlavně doslovností a věrností. Stálou pozornost věnuje kritice překladu a zamýšlí se nad možnostmi budoucích týmů. Ohledem na ně je veden komentovaný soupis doporučené literatury.
Poznámky pod čarou slouží k upřesnění výkladu a umožňují zájemci pokračovat ve studiu některých otázek. K základnímu pochopení článku nejsou nezbytné a může být užitečné číst článek nejprve bez nich. Výklad lze tak sledovat ve dvou různě náročných vrstvách. V průběžné bibliografii dává autor záměrně velký prostor české a slovenské teorii překladu a také strukturalismu Pražské lingvistické školy, nejen kvůli snazší dostupnosti, ale i pro jejich důležité místo ve světovém kontextu.
Překlad listu Židům ve znění B21 a ČSP
(Pavel Paluchník)
Autor článku na základě tří oddílů listu Žd exegeticky porovnává čtivost a srozumitelnost Českého studijního překladu a Bible, překlad 21. století. Ptá se nejen na konkrétní překlad jednotlivých slov a frází, ale také na to, zda a jak naznačené pokusy v ČSP a B21 korespondují s kontextem oddílu a poselstvím celého listu Žd. Hodnocení obou překladů je následně činěno podle zvlášť formulovaného záměru užití v obou překladech. ČSP sází na doslovnost, základní srozumitelnost a bohatost studijních poznámek. B21 chce především oslovit současného čtenáře čtivým jazykem bez zbytečného obtěžování složitostmi výkladových možností. ČSP je možno zhodnotit jako monumentální pokus v historii českého biblického překladatelství otevřít širokou diskusi s variantami výkladu. Doslovnost, někdy i kostrbatost překladu a velké množství poznámek a odkazů znamená, že student nejen může, ale často i musí dále pracovat s textem. B21 na mnoha místech přesvědčuje elegancí čtivého překladu bez zbytečného zploštění významu. Překlad B21 zároveň výrazně ctí svého slavného předchůdce, Bibli kralickou, v otázkách posouzení výkladu.
List Galatským podle nových českých překladů (B21, ČSP)
(Peter Cimala)
Článek srovnává list do Galacie podle dvou nových českých překladů Bible vydaných v roce 2009 – Bible: překlad 21. století (B21) a Českého studijního překladu (ČSP). Esej je rozdělna do tří hlavních částí, které jsou stručně uvozeny předpoklady ohledně překladu. (1) První kapitola představuje záměr jejich přístupů, což slouží jako východsko pro následující srovnání. (2) Druhá část srovnává a komentuje vybrané příklady z listu Galatským. (3) Studie je zakončena vyhodnocením těchto překladů a několika recenzemi obou překladů. Článek shrnuje, že ČSP je dobrou studijní pomůckou, která splňuje svůj záměr. Naproti tomu profil B21 je těžké určit. I když cílem překladatelů je zasáhnout novou generaci čtenářů skrze nový překlad do běžné řeči, naše analýza prokazuje, že některé oddíly jsou přeloženy překvapivě doslovně (stejně nebo podobně jako ČSP). Oba překlady považuji za užitečné pro hlubší biblické studium, mohou také probudit nový zájem o Písmo mezi českými čtenáři.
Nové české překládání Písma — kniha Exodus
— recenze překladu
Bible21 na pozadí Českého
studijního překladu a se
stálým odkazováním k Jeruzalémské bibli a Českému
ekumenickému překladu
(Viktor Ber)
V předkládaném recenzním článku se autor kriticky zamýšlí nad přínosem překladu Bible21. Jedná se o dílčí sondu zaměřující se na překlad knihy Exodus.
Nejprve je představena filozofie překladu deklarovaná překladateli Bible21; tato je srovnána s filozofií překladatelského týmu Českého studijního překladu. V další části se článek zaměřuje na problematické aspekty implementace deklarovaného překladatelského přístupu (archaismy, krkolomnosti, vlastní jména) a na očekávaná rizika idiomatického a volnějšího překladu Bible21 (nepostihnutí klíčových výrazů, problematika při překladu na rovině větné i nadvětné skladby). Překlad knihy Exodus v pojetí Bible21 je přitom průběžně posuzován s ohledem na ostatní moderní české překlady (Český ekumenický překlad, Český studijní překlad, Jeruzalémská bible).
Autor hodnotí překlad Bible21 poměrně kriticky, zejména tam, kde se překladatelé dle jeho mínění odchylují od vlastní překladatelské teorie.
Sola scriptura v exegéze J. Calvina
(Pavel Hanes)
Calvina môžeme milovať alebo nenávidieť, ale jeho vplyv na biblickú exegézu je sotva možné poprieť. Článok podáva základnú charakteristiku, čo princíp sola scriptura znamenal pre Calvina, a tiež sa pokúša odpovedať na otázku, či Calvinovmu pochopeniu sola scriptura je dnes možné venovať viac ako len historický záujem. Autorov názor je, že Calvinova skúsenosť s čítaním Biblie a jeho teologický prístup k exegéze je možné s úspechom použiť aj v dnešnej kríze protestantského princípu Písma, ako bola v šesťdesiatych rokoch opísaná Pannenbergom.
Všeobecné kněžství věřících
Církev hierarchická, či demokratická? Prostředník
mezi Bohem a
člověkem?
(Ladislav Beneš)
Nejprve autor zkoumá termín samotného kněžství, které obsahuje funkci prostřednickou a zástupnosti. Reformace odmítla kněžství jako sakramentálně privilegovaný stav. Na základě křtu a pojetí ospravedlnění z víry rozšířila tuto kněžskou funkci na všechny pokřtěné. „Moc“ tohoto úřadu spočívá nikoliv v samotných pokřtěných, ale ve zvěstovaném a ospravedlňujícím evangeliu. V závěru se autor věnuje některým důsledkům pro podobu církve: V jejím uspořádání a ve všech strukturách má být patrné, že Pravdu nevlastní, pouze jí přisluhuje (ministerium verbi), což ji mimo jiné zavazuje k pěstování kritické teologie.
V tomto článku se pokusím o obhajobu pro někoho možná provokativní teze, že 20 let po pádu komunistického režimu stojíme jako společnost tváří v tvář stejnému ohrožení, jako tomu bylo během komunistické nadvlády. Důvodem tohoto stavu není vnější tlak, ale postupný vnitřní společenský rozklad.
Ohrožením mám na mysli postupné podkopávání jedněch ze základních pilířů naší civilizace, kterými jsou rodina, svoboda slova, schopnost kritického myšlení a křesťanská tradice reprezentovaná tradičními křesťanskými církvemi. Komunistický režim uvedené pilíře likvidoval více či méně zcela nepokrytě. Když padl, potom to pro mnohé z nás znamenalo naději, že nově nabytá svoboda pomůže stabilizaci rodin, že po mnoha letech budeme moci beze strachu svobodně přemýšlet, číst a studovat, co budeme chtít, a v neposlední řadě že církev začne opět růst, protože již nebude nikdo, kdo by někoho perzekvoval kvůli vyznání. Článek si klade za cíl ukázat, že naděje, vložené do znovunabyté svobody a z ní plynoucí možnosti, se splnily jen zčásti. Na jeho konci se potom v obecných rysech pokusím předložit několik tezí, jak popisovaný stav může reflektovat církev.