Tento příspěvek pojednává otázku případné ordinace žen do kazatelské služby z pohledu evangelikalismu. Jsou zde představeny dva hlavní přístupy k tomuto problému, tj. restriktivní a permisivní. Autor upozorňuje na problémy zejména v případě restriktivního přístupu, avšak nejzávažnější problém spatřuje v kvazi právní terminologii ovládající tuto diskusi. Ta se projevuje v kladení otázek, zda je či není ženám dovoleno být ordinovány, či zda mají či nemají právo být ordinovány.
Autor navrhuje posunout rozhovor z oblasti právní do oblasti mudroslovné.
V takovém případě je možné pozitivně zdůraznit rozdíly mezi mužstvím a
ženstvím a vážit si typických rolí, které muži i ženy mají sklon zaujímat. Zároveň nemají tyto role být chápány ve smyslu absolutně předurčujícím pro každý lidský život. Je žádoucí, aby ženy cítily podporu a povzbuzení vzhledem k nesmírné váze manželství a mateřství. Nemají však být a priori vylučovány z jakékoli služby, neboť Písmo nezakládá k takovému restriktivismu žádné opodstatnění. Biblické texty nás vedou k citlivému posuzování a přijímání Boží svrchovanosti nad životy bratrů a sester i nad jejich povoláním ke službě.