Článek se zaměřuje na ověření základů, na kterých stojí teorie i praxe řízení některých sborů a církví v současnosti, a odmítá koncept leadershipu, vůdcovství. Dává přitom do kontrastu přístup Martina Luthera a přístup otců moderny jako byli Hobbes, Rousseau nebo Marx. Rozhodující otázka je, jak detailní obraz řízení církve poskytuje Bible. Martin Luther a další brzdí včas při stanovování přesné podoby řízení církve, volají po „slabé doktríně o církvi“ a nechtějí doříkávat to, co Bible neříká. To H. Bullinger nebo J. Kalvín šli „za“ Luthera a přesně definovali církevní úřady. Jejich dnešní následovníci jsou dále ovlivněni modernou a současnou podobou sociálního státu. Autor ve své analýze uplatňuje přednášky M. Foucaulta z roku 1977. Problém soudobého konceptu vůdcovství lze sledovat již v biblických překladech. Autor také komentuje aktuální úvahy o roli biskupa v evangelické církvi ve Švýcarsku.