Slovem „kefalé“ (hlava) biblické texty vyjadřují autoritu. To je teze, která je v této studii obhajována z pozice biblické exegeze, patristické literatury i s podporou některých současných trendů v psychologii. V poslední době se stalo zvykem opakovat chybnou interpretaci, že slovo „kefalé“ označuje pouze původ, a nikoli princip autority. Studie o principu „hlavy“ a podřízení je rozevřena na pozadí velkého christologického a trojičního sporu prvních století církve. Je zdokumentováno, že podřízenost a diference rolí neruší princip rovnocennosti. Studie patří do oblasti aplikované teologie a všímá si negativních jevů v rodině i v církvi, když dobový důraz na rovnostářství nahrazuje biblický princip autority hlavy. Biblickým důrazům i patristické tradici daleko více odpovídá princip komplementarity dvou rovnocenných a přece odlišných bytostí, muže a ženy. Studie uvádí příklady, kdy biblické učení může pozitivně ovlivnit život a funkční spolupráci v manželství i v církvi.