V současné době jsme na jedné straně svědky podcenění role církve v misii a na druhé straně zápasu o nové podoby církve. Žijeme na přelomu různých sociálních i církevních paradigmat. Vedle stávajících církví se objevují nové projevy a podoby církví pod názvy jako např. emerging churches, fresh expressions of church, církev bez hranic, církev jinak, synodální církev. V článku chci ukázat, že misie vždy byla pro církev výzvou a z její misijní praxe se pak tyto podoby rozvíjely a byly teologicky reflektovány. Církev bez misie strádá a misie potřebuje církev. Misie je posláním, na které nestačí jednotlivci – individualisté, ale je k němu třeba církev – Kristovo tělo. Církev je hermeneutickou komunitou, kde se rodí kontextuální formy předávaného evangelia a zároveň i nové podoby církevní služby.
Misijní identita českých křesťanů ve světle Závazku z Kapského Města
(David Symon)
Tento článek se zabývá spojením křesťanské identity a misie, se specifickým zaměřením na mezinárodní misii, a poukazuje na to, jak se na identitu křesťanů dá nahlížet jako na misijní identitu. Vnímání křesťanské identity jako identity misijní je založeno na několika dílčích motivech pro misii, které článek uvádí: láska, biblický motiv, potřeba a povolání. Prvním jmenovaným se zabývá detailněji, konkrétně analýzou Závazku ze Třetího lausannského kongresu o světové evangelizaci v Kapském Městě v roce 2010. Autor argumentuje pro opodstatněnost křesťanské misijní identity, tedy toho, že misie, a konkrétně mezinárodní misie, je nedílnou součástí toho, co znamená být křesťany. Článek je svým ohlédnutím se za Závazkem z Kapského Města pojat s přesahem do českého evangelikálního prostředí s otázkami k reflexi o postojích k misii a o misijní praxi v rámci České republiky a české misii v zahraničí.
Pavlova řeč na Areopagu
jako inspirace pro dnešní dialog s postmoderními a postpravdivými skeptiky
(David Novák)
Článek rozebírá Pavlovu řeč na Areopagu, která je popsána ve Skutcích 17. Jeho řeč je vel- mi inspirativní, i provokativní. Článek zkoumá, proč Pavel leccos neřekl a proč navzdory této skutečnosti je jeho řeč dobrým příkladem zvěstování. Cílem článku je obhájit tezi, že při komunikaci křesťanské víry je třeba bedlivě přihlédnout k tomu, kdo jsou naši posluchači. Proto se první část článku věnuje roli náboženství a filozofie v Řecku, druhá obsahu Pavlovy zvěsti, která byla ovlivněna cílovou skupinou jeho posluchačů. Závěr ukazuje šest oblastí, které mohou být inspirací pro sdílení evangelia v současné době.
Církev jako komunita milosti a milosrdenství
(Pavel Černý)
Jednotlivé křesťanské církve bývají definovány jako společenství shromážděné kolem svého Pána a Spasitele. Snaží se zaměřovat svůj vztah na Krista. Ale Ježíš nás vede také ke vzájemné lásce a ta se projevuje v komunitě milosti a milosrdenství. Proto se dnes mluví o koinonickém charakteru církve a někteří se zaměřuji na zakládání nových sbo- rů, synodální proces či obnovu domácích skupinek fungujících pro sdílení, vyučování a přímluvné modlitby. Důraz je na spolupráci, společnou službu, vzájemnou pomoc a misijní poslání uprostřed společnosti. Naším problémem je evropský individualismus, který nepodporuje církev jako komunitu milosti a milosrdenství. Článek se zabývá touto situací a poukazuje na některé důrazy, které církev nesmí opustit. Poukazuje také na otázku „kdo je můj bližní?“, kterou v Písmu Ježíš zodpovídá. Nastíněn je také nebezpečný problém dualismu materiálního světa a duchovní spásy. Dotkneme se také role církve v otázkách sociálních a politických.
Uctívají křesťané a muslimové stejného Boha?
(Andrew B. Funka)
Do Christians and Moslems worship the same God? While this question may appear simple and straightforward, it requires a careful answer. The answer(s) will depend on the specific reason(s) for asking the question: Is it etymological? Ontological? Theological? With particular reference to the works of Pavel Hošek, Timothy Tennent, and Christine Schirrmacher, this submission attempts to provide the “definitive” answer.
Reformace a leadership v církvi
(Paul Bernhard Rothen)
Článek se zaměřuje na ověření základů, na kterých stojí teorie i praxe řízení některých sborů a církví v současnosti, a odmítá koncept leadershipu, vůdcovství. Dává přitom do kontrastu přístup Martina Luthera a přístup otců moderny jako byli Hobbes, Rousseau nebo Marx. Rozhodující otázka je, jak detailní obraz řízení církve poskytuje Bible. Martin Luther a další brzdí včas při stanovování přesné podoby řízení církve, volají po „slabé doktríně o církvi“ a nechtějí doříkávat to, co Bible neříká. To H. Bullinger nebo J. Kalvín šli „za“ Luthera a přesně definovali církevní úřady. Jejich dnešní následovníci jsou dále ovlivněni modernou a současnou podobou sociálního státu. Autor ve své analýze uplatňuje přednášky M. Foucaulta z roku 1977. Problém soudobého konceptu vůdcovství lze sledovat již v biblických překladech. Autor také komentuje aktuální úvahy o roli biskupa v evangelické církvi ve Švýcarsku.
Deník městského pastýře duší
(Jan Valeš)
Pastorační služba kazatele je nesmírně důležitou oblastí služby. Točí se však kolem ní celá řada nesnadných otázek – např. co se pastorací kazatele vlastně myslí, jak do této služby efektivně zapojit více lidí, jakou roli v tom hraje obdarování či naopak nedosta- tek obdarování. Tento článek přináší autorovu kazuistiku pastýřské kazatelské služby v evangelikálním prostředí. Rozlišuje přitom pět typů pastorační služby: kontaktní, etapovou, se spolupracovníky, diakonskou a učednickou. Cílem článku je poskytnout konkrétní detaily pocházející z přímé kazatelské služby. Závěry, které z nich plynou, ať vyvodí jiní. Pro své pojetí pastorace článek argumentuje na základě evangelijního příběhu o novém přikázání v evangeliu podle Jana, kapitoly 13.
Na křižovatce duchovní a sexuální identity:
Křesťanský pohled na homosexualitu
(Mark A. Yarhouse)
Cílem článku je vytvořit prostor, v kterém církev netrvá na tom, že řešením homose- xuality je úplná heterosexuální orientace, nebo dokonce manželství. Tohoto cíle článek dosahuje tím, že detailně otevírá nuancované křesťanské chápání sexuální identity. Začíná však přehledem současného psychologického výzkumu, jmenovitě ve čtyřech oblastech: rozšířenost homosexuality, příčiny, status odchylky a změna sexuální orientace. Autor mapuje postupný vývoj teorií utváření sexuální identity. Je nezanedbatelný statistický rozdíl v počtech těch, kdo prožívají přitažlivost ke stejnému pohlaví, a počty těch, kdo se hlásí k homosexuální orientaci. V současných výzkumech hrají důležitou roli tzv. milníkové události. Výzkumy ukazují, že u křesťanů dochází k některým milníkům až o několik let později než ve výzkumech, které se nezaměřují na náboženské otázky. Je možné, že k syntéze identity nemůže dojít v dřívějším věku právě vzhledem k tomu, jak obtížným terénem procházejí. Vztah mezi homosexualitou a křesťanskou vírou pomůže objasnit pojem intersekcionalita, který označuje komplexní proces, v kterém se protínají a ovlivňují různé aspekty, z kterých se sexuální identita skládá. Další pomocí k objasnění tohoto vztahu, je rozlišit kongruenci organistickou (vodítkem pro utváření identity jsou vlastní prožitky) a kongruenci telickou (pojítkem utváření identity je cíl, ke kterému dotyčný směřuje). Situaci lze schematicky uspořádat podél tří trajektorií, kterými křesťané během syntézy sexuální identity mohou procházet: 1. Potvrdit homosexuální identitu jako hlavní. 2. Posun od homosexuální k heterosexuální orientaci (přitom autor nevylučuje, že někteří zažijí, jak jejich přitažlivost ke stejnému pohlaví slábne, příp. jak jejich přitažlivost pro jiné pohlaví sílí). 3. Odklon od gay identity, přičemž důraz je kladen na to, že sexuální identita není v osobní identitě člověka tou hlavní silou. Pozornost je věnována také částečné teodiceji – jak si může věřící udržet důvěru v Boží dobrotu navzdory těžkým vnitřním zápasům. Článek ústí do výzvy odpoutání se od nesprávného středu a k „novému vystředění já“, jak to nazval M. Volf. Je třeba také nově promýšlet vztah církve k cílevědomému svobodnému stavu, který může přinést trojí užitek – osobní objevení Boží svrchovanosti a vlády, nalézání osobitého životního poslání a návrat ke společenství věřících, které je výrazem Boží lásky.