V této přednášce se zaměřím nejdříve k vysvětlení pojmu kalvinismus ve vztahu k selektovaným teologickým osobnostem a současníkům Jana Kalvína včetně holandského teologa Arminia, jeho následovníků remonstrantů a závěrečných rozhodnutí protiremonstrantů na synodě v holandském Dortu v roce 1618–1619. Další části této studie velmi stručně pojednají o některých teologických důrazech reformovaných církví v Evropě i ve světě a poslední část se pokusí přiblížit čtenářům klady a zápory dnešních aplikací kalvinismu. K tomu chci také poznamenat, že detailní historicko-biografické souvislosti jsou mimo rámec tohoto pojednání, a odkazuji proto na jiné relevantně historické prameny.
Učení o predestinaci a Boží prozřetelnosti ve světě
(Ján Liguš)
Co to je predestinace? Co o ní učí Písmo, jak tomu rozuměla Církev a jak se s tím vypořádávali moderní teologové 20. století? Základními pojmy vedle predestinace jsou předzvědění, předurčení a předzřízení. Autor probírá vývoj tohoto okruhu pojmů ve Starém i Novém zákoně a pak pozorněji v evangeliích, knize Zjevení a pavlovských listech. Nato autor analyzuje základní výrazy: προγινώσκειν, προνοεῖν, προορᾶν, προορίζειν a προτίθεναι, kterými se popisují různé stránky pojmů predestinace a prozřetelnosti.
Velká pozornost se dále věnuje teologii těchto pojmů od scholastiky přes reformaci, protestantskou ortodoxii po protestantskou dialektickou teologii. Zabývá se otázkami determinismu a jiným výklady (Bůh původce, dopouštějící, předem vědoucí).
Nakonec se výklad zaměřuje na moderní dialektickou teologii: creatio ex nihilo, creatio continua, conservatio, udržování milostí, prozřetelnost and theodicea.
Americký novo-kalvinismus: „Druhý život“ Jana Kalvína?
(Petr Macek)
Článek si všímá hnutí tzv. „novo-kalvinismu“ v USA, které prezentuje tradiční „pětibodový kalvinismus“, na nějž navazuje jako autentické dědictví kalvínské reformace schopné oživit a obohatit současnou teologickou scénu. Po nastínění dějinného pozadí se článek zabývá povahou stěžejních výpovědí tohoto pokusu o aktualizaci reformační ortodoxie a poukazuje na její přednosti i slabiny. Vychází přitom jak z významné reakce části americké evangelikální scény, tak z důrazů Karla Bartha jako asi nejvýznamnějšího reformovaného teologa dvacátého století.
Vymezování amerických jižních baptistů proti kalvinismu ve svých řadách
(Eric Hankins a kol.)
Podnětem k prohlášení zde přeloženému bylo šíření netolerantní formy kalvinismu v největší protestantské denominaci usa, mezi tzv. jižními baptisty. Podle tohoto prohlášení je pro většinu jižních baptistů včetně těch zde označených za menšinu hlásící se ke kalvinismu nepřijatelná především nauka o dvojí predestinaci a omezeném vykoupení. Tradiční soteriologie jižních baptistů se zakládá na přesvědčení, že každý člověk je a musí být spasen svobodným osobním rozhodnutím uvěřit v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána.
Nauku, která se stala v této denominaci tradiční, zde vymezuje deset článků formulovaných pozitivně, negativně a pomocí biblických odkazů. K zásadním patří: (čl. 3) Vykoupení musí být svobodně přijato, ale Kristus nezemřel jen za ty, kdo Jej přijmou. (čl. 4) Milost je svobodné Boží rozhodnutí, ale neruší svobodu lidskou a lze se jí vzpírat. Přijetí milosti ale není lidská zásluha. (čl. 5) Přijetím vykoupení dochází ke znovuzrození Duchem svatým, ne dříve a ne bez přijetí. (čl. 6) Bůh plánoval a chce mít vykoupený lid, ale předem neurčil konkrétní jedince ke spáse a jiné jedince k zatracení. (čl. 8) Svobodný Bůh je svrchovaný i v tom, že dává svobodu člověku. Rozhoduje-li se člověk, nerozhodl za něj Bůh. Bůh také nevolá jedny tak, že se rozhodnou, a jiné tak, že se nemohou rozhodnout (čl. 9) Když se člověk rozhodne pro Krista, Bůh slibuje, že mu spásu dokoná. To nejde rozbít a člověk nemůže odpadnout.
Reformace a budoucnost křesťanství
(Thomas Johnson)
Autor pojednává o teologické metodě reformátorů, zejména Martina Luthera a Jana Kalvína. Evangelikálové, a nejen oni, mívají sklon přejímat Lutherův přístup k evangeliu a zanedbávat, co řekl o Božím zákonu. Přitom pečlivě diferencované chápání četných vztahů mezi Božím morálním zákonem a Kristovým evangeliem je klíčem k Lutherově i Kalvínově teologické metodě a je zásadní pro budoucnost zdravého křesťanství, které může řešit naše strategické problémy. Patří k nim: (1) kolísání mezi relativismem a tvrdostí, (2) směšování víry a rozumu, (3) nejistota o etice vhodné pro veřejný prostor (4) a o vztahu Božího slova k rozmanitým kulturám.
Luther mezi evangeliem a zákonem jasně rozlišoval a přiznání dvou odlišných funkcí od něho převzal Kalvín jakožto ústřední. Na evangelium se může spoléhat jen víra, kdežto rozum se náležitě uplatní v občanském užití zákona. Vůči milosti je rozum „slepější než krtek“, dodává Kalvín. Zato dokáže uzpůsobovat náš praktický život občanské spravedlnosti, byť ponechává v hříchu. Psaný zákon Boží nám pomáhá zbavovat naše svědomí vlivu všeobecné temnoty. Luther na druhé straně poukazuje na to, jak lidé toto poznání chybně používají k získání Boží přízně.
Ve sborech by se mělo kázat obojí, zaslíbení i přikázání (ad 1). Víra sice přesa- huje rozum, ale rozumné uvažování je přirozené a Bible mu vychází vstříc (ad 2). Máme se učit rozlišovat přirozený zákon od přikázání pro církev a veřejný prostor sice ani neokupovat, ale ani nevyklízet (ad 3). Boží slovo se s každou kulturou pojí osobitě. Neměli bychom uvažovat jen o třech či pěti obecných modelech (ad 4). Z metody reformátorů můžeme načerpat důležitou výzbroj pro další rozvoj misie.