Theologia vitae

Ročník 1 (2008), číslo 1

Být mužem, být ženou



    Manželství a rodina v biblické perspektivě
    — výklad Efezským 5,21–6,9


    (Milan Buban)

Principy křesťanské domácnosti najdeme v Ef 5,2–6,9 (viz hypotassó, allélón, a fobos). Členové domácnosti mají vertikální vztah s Bohem, na který navazuje horizontální vztah s ostatními členy domácnosti. Křesťanská domácnost, kterou popisuje apoštol Pavel, připomíná tým, kde každý zastává svou roli pod přímým panstvím Ježíše Krista.

Primárním důvodem podřízenosti ženy manželovi je její bázeň před Kristem. Vzorem pro chování ženy k jejímu muži je církev. Primárním důvodem lásky manžela k manželce je jeho bázeň před Kristem. Vzorem pro chování muže k jeho ženě je Kristus. On sám udělal všechno potřebné, aby se církev stala jeho nevěstou. Manžel ať miluje svou manželku jako sebe a manželka ať má před manželem úctu. Za slovem „úcta“ stojí fobéomai (mít strach). Sára nazvala Abrahama pánem, avšak v narativu o Abrahamovi neznáme Sáru, která se bojí, ale Sáru, která se směje (srov. Gn 18,12).



    Manželství a celibát pohledem rané patristiky

    (Lukáš Bujna)

Úvahy o manželství a celibátu v díle patristického autora Klemense Alexandrijského se orientují na ideu křesťanské čistoty a z ní vycházející úsilí o posvěcení manželů. Ve srovnání s Tertullianem, který upřednostňuje celibát, vyniká pojetí manželství jako školy křesťanského života, jak je podává Klemens ve spisech Paedagogus a Stromata. Důraz na manželskou zdrženlivost je zasazen do kontextu antické filosofie a kultury, jíž je Klemens ovlivněn.



    Role muže v rodině

    (Pavel Raus)

Pro mnoho mužů je těžké se pohybovat v různých rolích v životě. Je pro ně snazší přijmout buď podobu silného, suverénního, nepřístupného hrdiny. Nebo naopak vystupovat jako měkký, slabý, jemný a citlivý. Důležité je, aby se muž dokázal v rámci rodiny pohybovat v různých úlohách a aby v každé roli volil vhodné způsoby jednání. V této práci se zamyslíme nad rolemi muže. Při definici rolí se tato práce přidrží modifikovaného rozdělení formulovaného DeWittem. (Dave DeWitt, The Mature Man, Grasham: Vision House 1994.)

Muž musí v určitém smyslu zůstat dítětem. Ve vztahu s Bohem je důležité, aby muž dokázal přijímat, nechal si pomoci, důvěřoval a nechal se vést. Pokud muž nedokáže být dítětem, nemůže skutečně dospět. A je důležité, aby si zachoval i do pozdního věku schopnost učit se, poznávat a objevovat nepoznané, vystavit se změnám, růst a začínat znovu a znovu nové věci. Je důležité, aby muž měl dost pokory, aby dokázal požádat o pomoc. Je dále důležité, aby muž byl schopen nezávislé existence jako muž. Aby poznával sám sebe a byl sám sebou. To se promítne ve všech dalších úlohách, které v rodině má. Muž se stává mužem, když převezme zodpovědnost za sebe. (DeWitt, ibid.) Práce předkládá několik dalších charakteristik muže formulovaných různými autory. Muž je také v roli manžela a otce. Staráse a nese zodpovědnost nejen za sebe, ale také za svoji manželku a za své děti. Konečně má muž úkoly v rámci širší rodiny a komunity v rámci společnosti a církve. Práce nakonec povzbuzuje muže k důslednějšímu zaměření svých životů na to, co je skutečně důležité, s použitím tří omylů, kterým muži propadají, tak jak je formuloval Morley. (Patrick M. Morley, The Seven Seasons of a Man's Life, Grand Rapids: Zondervan 1995.)



    Role ženy v rodině

    (Dana Staňková)

Role ženy v rodině není jako členství v dobrovolné organizaci, ve které si člověk může libovolně určovat pravidla, náplň, cíle, trvání a strukturu. Role ženy je dána stvořením. Rodiny jsou spokojenější a stabilnější, jestliže žena následuje muže a zároveň je mu partnerkou, vytváří zázemí a domov skrze práci potřebnou na jeho budování a udržování, je vnímavá k vnitřnímu prostoru rodiny, pečuje o něj a dokáže být dětem matkou. Autorka při hledání základních axiomů pro roli ženy v rodině vychází z Písma, z prací některých biblických interpretů, všímá si závěrů několika sociologických výzkumů a pohledů vybraných manželských a rodinných terapeutů.



    Podíl žen ve vedení sboru a církve:
    aplikace biblických principů

    (Viktor Ber)

Tento příspěvek pojednává otázku případné ordinace žen do kazatelské služby z pohledu evangelikalismu. Jsou zde představeny dva hlavní přístupy k tomuto problému, tj. restriktivní a permisivní. Autor upozorňuje na problémy zejména v případě restriktivního přístupu, avšak nejzávažnější problém spatřuje v kvaziprávní terminologii ovládající tuto diskusi. Ta se projevuje v kladení otázek, zda je či není ženám dovoleno být ordinovány, či zda mají či nemají právo být ordinovány. Autor navrhuje posunout rozhovor z oblasti právní do oblasti mudroslovné. V takovém případě je možné pozitivně zdůraznit rozdíly mezi mužstvím a ženstvím a vážit si typických rolí, které muži i ženy mají sklon zaujímat. Zároveň nemají tyto role být chápány ve smyslu absolutně předurčujícím pro každý lidský život. Je žádoucí, aby ženy cítily podporu a povzbuzení vzhledem k nesmírné váze manželství a mateřství. Nemají však být a priori vylučovány z jakékoli služby, neboť Písmo nezakládá k takovému restriktivismu žádné opodstatnění. Biblické texty nás vedou k citlivému posuzování a přijímání Boží svrchovanosti nad životy bratrů a sester i nad jejich povoláním ke službě.




    Princip „kefalé“ a služba mužů a žen v církvi

    (Pavel Černý)

Slovem „kefalé“ (hlava) biblické texty vyjadřují autoritu. To je teze, která je v této studii obhajována z pozice biblické exegeze, patristické literatury i s podporou některých současných trendů v psychologii. V poslední době se stalo zvykem opakovat chybnou interpretaci, že slovo „kefalé“ označuje pouze původ, a nikoli princip autority. Studie o principu „hlavy“ a podřízení je rozevřena na pozadí velkého christologického a trojičního sporu prvních století církve. Je zdokumentováno, že podřízenost a diference rolí neruší princip rovnocennosti. Studie patří do oblasti aplikované teologie a všímá si negativních jevů v rodině i v církvi, když dobový důraz na rovnostářství nahrazuje biblický princip autority hlavy. Biblickým důrazům i patristické tradici daleko více odpovídá princip komplementarity dvou rovnocenných a přece odlišných bytostí, muže a ženy. Studie uvádí příklady, kdy biblické učení může pozitivně ovlivnit život a funkční spolupráci v manželství i v církvi.




    Sexualita a homosexualita v biblické perspektivě

    (Karel Taschner)

Člověk byl Bohem stvořen jako sexuální bytost, muž či žena. Sexualita je mocným a hlubokým aspektem našeho tělesného bytí, proniká všechny naše vztahy. Plné pochopení lidské sexuality musí zahrnovat její individuální i sociální dimenze. Nejdůležitějším aspektem je touha po spojování, a lidská sexualita je tak výrazem toho, že člověk byl stvořen pro vztah k Bohu a lidem.

Manželství a svobodný stav tvoří dvě rovnocenné volby pro vyjádření naší identity jako sexuální bytosti. Pohlavní styk má v biblické perspektivě své legitimní místo pouze uvnitř manželství jako viditelné vyjádření celoživotního smluvního spojení muže a ženy ve vzájemné oddanosti lásky. Svobodný stav ve všech jeho formách má být charakterizován abstinencí pohlavního styku.

Starozákonní a novozákonní texty, které se týkají tématu homosexuálního pohlavního styku, jsou dostatečné k tomu, abychom mohli hovořit o jednoznačném zákazu homosexuálního styku v biblickém kánonu. Homosexuální orientace, pokud se neprojevuje v činech a chování, nemá být sama o sobě odsuzována, ale neodpovídá Božímu ideálu a záměru pro člověka. Křesťan věří v Boží odpouštějící a vykupující přítomnost, která má moc proměňovat všechny dimenze lidské existence včetně naší sexuality.




Recenze:

    Stemberger, Gunter; Dohmen, Christoph:
    Hermeneutika židovské Bible a Starého zákona
(Alena Hanzová)

Rekapitulace:

    Zaznělo na ETK 2006
    (Vztahy mužů a žen na půdě sboru z pohledu pastoračního pracovníka. Gabriela Ela Mančalová)
    (Feministické mýty očima empirické vědy. Petr Hampl)



Zpět na obsah čísla

Zpět na hlavní stránku ThV